„Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále. Tím nelze nebýt, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“
• „Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Marcela je berlička, ale přijde čas, kdy ji už potřebovat nebudete. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste. Každý máte svého mistra v sobě a to je vaše vyšší já. Vede vás díky intuici.“
• „Tíží vás obsah mysli. Kdybyste měli hlavu prázdnou, byl by nějaký problém? Obsah mysli se v člověku stále promílá stejně jako odpadky v kontejneru. Mysl je ale dobré používat jen jako nástroj a k tomu dojde přirozeně, začnete-li si uvědomovat, kým vlastně jste. Pravda je až za obsahem mysli a sebeuvědomováním můžete tento obsah vyprázdnit.“
• „Ptáte se, jak v běžném životě utišit svou mysl? Stále si buďte vědomi sama sebe a své vlastní existence. Svou pozornost mějte obrácenou částečně do svého nitra a částečně ven, abyste mohli fungovat v projeveném světě. Tím se mysl zastaví sama.“
• „Čemu po většinu času věnujete svoji pozornost? Svým programům, a tak jste svými emocemi, náladami, programy a vším, s čím se právě ztotožňuje. Je však třeba ztotožnit se sám se sebou a to znamená být si vědom sám sebe.“
Citáty Marcelky ze seminářů:
1) „Hledáte něco, co nemůžete najít. Proč? Protože tím jste.“
2) „Mysl to chce složité, ale je to jednoduché. Všichni víte, že existujete. A toho se držte, protože tím vytváříte podmínky, aby semínko poznání mohlo vyklíčit a vyrůst.“
3) „Všichni jste jako děti a problémy máte jenom proto, že si hrajete na dospělé.“
4) „Jesličky nosíte každý v sobě. V každém z vás se může narodit Kristus a nejen na pár dní v roce. Buďte si vědomi sami sebe, bude se to prohlubovat a Kristus se skutečně narodí. Nenarodí se soustředěním na Já, které je omezené tělem, ale při soustředění na Existenci, která je věčná a nekonečná.“
5) „Lidé se loučí se starým rokem a vítají rok nový, ale nás se to netýká. Je jenom přítomnost, tak jakýpak starý a nový rok? Nový kalendář samozřejmě respektovat budeme, ale není třeba bilancovat, co bylo a nebylo, protože budeme stále tady a teď.“
6) „Je to hlavně o praxi, protože mysl vysvobodí jedině praxe. Vás ne, vy jste svobodní, jenom se ztotožňujete s obsahem mysli a právě z toho se potřebujete vysvobodit.“
7) „Něco jiného je, když meditujete do prázdna, kdy se můžete dostat do úrovně nicoty, a něco jiného je, když jste si při meditaci vědomi sami sebe. Přitom jste spojeni s čirou Existencí a vyplouváte z úrovně karmy, kde platí ‚oko za oko a zub za zub‘.“
8) „Film s názvem Seminář právě skončil. Nyní se budete dívat na jiné filmy. Můžou to být slaďáčky, horory, detektivky atd. Na vás je, abyste byli jenom vědomými diváky, potom se vás nic nebude dotýkat.“
9) „Určitě se nebudeme upínat k ukřižování Ježíše Krista, protože na otázku, jestli byl ukřižovaný nebo ne, zní odpověď ‚ano‘ i ‚ne‘. Jestliže si lidé připomínají jeho ukřižování, tak se tak děje a vytváří se utrpení. Pakliže však jsou i jiní, kteří to berou jako semínko, jímž byla zaseta cesta k Pravdě, je podporována úroveň, kdy Kristus stále žije. Cesta k Pravdě je stále nová a živá a tkví v ‚Já jsem‘.“
10) „Příroda je v podstatě jen kulisa, v níž se odehrává celý proces sebepoznání.“
11) „A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn, neb vzal ho Bůh.“ Přeloženo do naší řeči: „Byl Enoch stále spojený sám se sebou, a nebylo ego více viděno, neboť se rozpustilo ve Vědomí (Bohu).“
12) „Když se Vědomí ve vás již upomíná, nemusíte nic víc než tím být. Postupně se uvnitřnění bude prodlužovat. Neobviňujte se, že to je málo, protože je jenom přítomnost. Je to tady stále, vždyť jste to vy. Jenom se na to naladit.
Celé lidstvo má jedno společné, a to je Existence, která nemá začátek ani konec. Jenže kapičky Vědomí se zapouzdřily samy v sobě a začaly si vytvářet svůj svět. Tím došlo k vychýlení z rovnováhy, které Princip opět uvádí do neutrálu,“
13) „To, že se dostaneš do nějaké situace, která ti je nepříjemná je jenom proto, že máš jinou představu o té situaci. Když si tvé tělo zláme nohu, není to boží vůle, ale je to vůle určité úrovně, kde se nacházíš, a pro tu úroveň platí: ‚oko za oko, zub za zub‘… a celá ta úroveň, ne to, co se tam děje, ale ta úroveň příčiny a následku, je vůle boží. Je rozuměno? Ale ne to, co se odehrává v té vůli, v té bublině, to už je záležitost vaše, vašeho obsahu mysli. Na závěr: Vůle boží je přítomnost, být tady a teď.“
14) „Strom vědění dobrého a zlého je v Rajské zahradě stále, ale na vás záleží, jestli budete pozorností sytit sebe, nebo budete zakoušet jeho plody. To znamená, pokud se neztrácíte v obsahu mysli, v té chvíli nezakoušíte úroveň dobra a zla…“
15) „Úroveň duality je úroveň dobra a zla, a každá snaha nastolit v této úrovni rovnováhu a harmonii je naprosto nemožná, ba přímo absurdní.
Pokud však člověk přijme tento fakt (přijímá vše, co mu tato úroveň může nabídnout), dochází postupně k uvolnění obsahu mysli a princip samotný se sám postará, aby ho to odválo do jiné úrovně.“
16) „V úrovni duality je jedno jediné ego, stejně jako jedno jediné Vědomí.
Není několik (mnoho) eg.
Je jedno ego rozprsklé do mnoha projekcí.
Proto není lepší ani horší, větší ani menší ego.
Ego je také Vědomí, ale pouze v úrovni duality a v této úrovni je ego pánem.
Nemůžeme ho zničit, ani bojovat s ním, můžeme jenom z této úrovně svou pozorností vystoupit.“
17) „…Když zavřeš oči, vnímáš prostor, takové nic, to jsi ty v klidovém aspektu, a když teď oči otevřeš, vidíš sebe i v tvořivém aspektu…“
18) „Je nespočetné množství lidských postaviček na plátně Světové mysli, včetně Marcely, Romka a vás všech tady v sále. Vědomí je však jenom jedno.“
19) „Počítejte s tím, že zároveň s Pravdou se odhalují i programy.“
20) „Představy jsou jako sen, obraťte na ně pozornost a probudíte se z nich.“
21) „Iluze starého roku odchází a nová začíná. Jen tam, kde je vědomá Přítomnost, tam iluze není host.“
22) „Vždy… TEĎ… TEĎ… TEĎ… můžeš být v ráji… “
23) „Univerzální láska je např. chycená moucha v pavoučí síti, lvice na lovu, housenky žeroucí hlávku zelí, dítě přisáté k prsu matky, či nahodilý úsměv bez nároku na návrat atd. “
24) „Zkuste nereagovat na to, co vám do mysli přichází. Jak to přijde, tak odejde. Zkuste se to naučit. Zkuste vnímat, že to jde. Nezachytit se na tom… Vy se chytáte, a velice často, a jenom v tom to je. Svoboda spočívá v tom, že je vám šumafuk, co v té mysli je. Takže, dejte svobodu obsahu mysli a ona vám dá také svobodu.“
25) „Všecko, všecko, co se děje v teď v jiných úrovních včetně téhle, je jenom proto, aby se to vracelo a vrací do rovnováhy. Všecko. Takže je nějaký problém? Je nějaká bolest?“
26) „Když je člověk opravdu spojený sám se sebou a je vědomou součástí celku, pak tam opravdu není nikdo, koho se něco dotýká, kdo něco řeší. To je svoboda. Pro něho to neexistuje, on je celek.“
27) „Nesetkáváme se proto, aby se z vás staly osvícené bytosti. Setkáváme se proto, aby váš život nabyl jiné kvality, abyste tím životem proplouvali tak lehce… V této dimenzi není nikdo, aby trpěl a přežíval, ale aby žil, aby si tu dimenzi doslova vychutnal…“
28) „Chtění a nechtění se přirovnalo k nádechu a výdechu. Když člověk něco moc chce, partnera, dobrou práci, aby tělo bylo zdravé, nebo naopak, aby partner odešel… chtění je nádech. A okolí nebo partner, který vám má vydechnout, vám vydechuje. To je rovnováha. Dech je nádech a výdech… rovnováha… harmonie. Okolí vám nemůže toho partnera dát. To není možné. To je výdech, takže ho nemáte. A opačně, to, co odmítáte – nádech – tak to k vám přichází. A vy pak voláte, proč to ke mně pořád přichází, já to nechci! Tady jde o to, abyste jenom dýchali. Abyste byli nádechem i výdechem. A toto se dít nebude. A zase, když tam to chtění je silné, tak si ho odžívejte vědomě. Vy neodmítáte to chtění, není možné chtění odmítnout, to se obrátí proti vám. Nebudete cítit a vnímat vnitřní pokoj a klid, když něco budete odmítat. Vědomě budete vnímat, co to chtění ve vás vyvolává, jak tělo na to reaguje… A jinými slovy to je přijetí té dané situace.“
29) „Ticho je věčné, myšlenky jsou taky věčné. Vy disponujete pozorností. Podle toho, kam ji budete směřovat, se bude ubírat váš život. Je to na vás.“
30) „Jestliže se považujete za něco, co je pomíjvé, tak vnímáte takto i okolí a to vám to zrcadlí, pak trpíte, pak to bolí… Jestliže jste spojeni sami se sebou, víte, že nemůžete nikoho ztratit, že smrt neexistuje, je to jenom proměna hmoty. Život je věčný, život nelze zničit…“
31) „Imunní je ten, kdo JE. Nemůže onemocnět, nemůže tam nastat nějaký problém, utrpení, ale teď mluvíme o tom božském. Tady se vám ukazuje cesta, že ať se dostanete do jakékoliv situace, nic se vás nedotýká. To je svoboda… Pakliže je v zájmu celku, a vy jste tím celkem, aby tělo pro něco ochuravělo, tak ochuraví, ale není tam nikdo, kdo trpí, protože vy jste tím životem… vy nemůžete onemocnět… vám se nemůže nic stát… a to fyzično, projev, je ve stálé proměně.“
32) „Mysl, která je zahalena představou (závojem) nevědomosti, nemůže mít signál, který zachytí úroveň rovnováhy a harmonie. Signál je tam stále, ale ona se nachází jinde, mimo tento signál. Stejně jako mobil, který funguje a je v pořádku a přesto, když jste někde, kde není signál, tak ten mobil ten signál nezachytí…“
33) „Často se ptáte, proč se mi děje to, co se mi děje, říkáte, nemyslím si, že jsem tak zlý/zlá, často zapomínáte a stále to berete tady z tohoto příběhu, ale většinou, příčina – následek je z těch jiných příběhů, z těch jiných políček (úrovní)… A jaká je z toho cesta ven? Přes pozorovatele. Pozorností jste se z toho stavu dostali a pozorností se do něho zase vracíte. Uvědomování není cesta, to je stav. A veškeré ty jiné cesty v podstatě připravují lidskou mysl na uvědomování, mají tu své místo a jsou potřebné.“
34) „Vše je Vědomím. Není tu nic, co by nebylo Vědomím, chcete-li, vše je Bůh.
Není nic, co by nebylo Bohem. Cokoliv lidská mysl odmítá, odmítá Vědomí, chcete-li Boha.
S čímkoliv mysl bojuje, bojuje s Vědomím, bojuje s Bohem. Cokoliv mysl přijímá takové, jaké to je, stává se součástí Vědomí neboli Boha.“
35) „Vánoce jsou symbolem zrození.
Co se ve vás zrodí, to záleží jenom na vás…“
36) „Jste tichem, jste prostorem, jste naplněnou prázdnotou ale i projevem.
Ztratíte-li se v projevu, ztrácíte přístup k tichu, prostoru a k naplněné prázdnotě.
Stejně, pokud se ztrácíte v tichu, prázdnotě, prostoru, přestáváte jako lidská bytost fungovat v projeveném světě.
Pokud jste si vědomi projevu i ticha zárověň, stáváte se VĚDOMOU PŘÍTOMNOSTÍ V PŘÍTOMNOSTI.“
37) „Odpovědi na vaše dotazy se nesdělují proto, aby byly potvrzeny vaše názory, ale proto, aby byl pochopen z vaší strany význam odpovědí z Celku.“
38) „Bude vám položen dotaz. Neodpovídejte na něj hlavou, odpovědí bude stav. Co ve vás způsobuje, že víte, že jste?“
39) „Kde najdeme počátek duality?
Dualita nemá počátek a nemá konec, je stejně věčná jako rajský stav (tj. osvícení, vysvobození).
Záleží na vaší pozornosti, jestli se ztotožníte s obsahem mysli, nebo se sebou samým.“
40) „Velikonoce jsou symbolem ukřižování. Je ukřižování utrpení nebo vysvobození?
Není větší utrpení vláčet kříž celý život? Není jednodušší to ukřižovat?
Už v Bibli je napsané: ‚Vezmi svůj kříž a následuj mne.‘ Co to znamená? ‚Všechno to odevzdej.‘
To, co pokládáte za utrpení je opravdu jenom představa toho, jak by se měl váš příběh odehrávat.
Tak máme dvě možnosti. Táhnout to celý život a nebo to ukřižovat.
A to už je na vás.“
41) „Vy nemůžete udělat nic pro to, abyste se probudili, ale také nemůžete udělat nic pro to, abyste nezakoušeli dualitu. No není to úleva?…“
42) „Člověk, který si je vědomý sebe i toho kolem, stává se Enochem.
,A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn, neb vzal ho Bůh.‘
Pro to, aby Enocha vzal Bůh, nemohl Enoch udělat vůbec nic, ale aby chodil s Bohem, to mohl dělat stále.“
43) „Není překážkou to, co vám chodí do mysli. Překážkou je to, že to nechcete.
Až mysl nenajde nikoho, komu to vadí, automaticky se sama ztiší.“
44) „Nejvíc všemu pomůžete, když to nebudete řešit hlavou. Tím dáte prostoru tomu, aby se to začalo řešit samo.“
45) „Každá bytost ví, že EXISTUJE, že JE. Je tu někdo, kdo pochybuje o tom, že existuje? Mysl vám může zpochybnit všechno, třeba, že žádné Vědomí není…
Má mysl argumenty pro to, že neexistujete?
Pojem EXISTUJI, JSEM nelze vyvrátit.
Nepotřebujete k tomu víru, nepotřebujete se přesvědčovat, nepotřebujete pro to číst knížky, nepotřebujete potvrzení okolí, že existujete… to je samozřejmost, to tak je.
Pak, když už je to „trvalé vysvobození“, tak je to úplně stejné. Tak, jak je vám jasné, že existujete, pak je stejný stav vysvobození, prostě to tak je, nemusíte o tom vůbec pochybovat ani přemýšlet.
Klíčem k tomu, aby mohlo dojít k tzv, „přecvaknutí“ do úrovně vysvobození, je právě to, že ten pocit existence si je vědomý sám sebe.“
46) Co znamená, že z neposkvrněné Panny narodil se Kristus?
„Neposkvrněná Panna je symbolem mysli, neposkvrněné dualitou. Z takové mysli se rodí stav vědomého pozorovatele, jinými slovy Kristus.“
47) „Jakoukoliv situaci přítomnost přinese, hned je přítomno její řešení.“
48) Hledajíci: Dobrý den. Může prosím Marcelka něco říci k tomu, co se nyní děje a proč, případně jestli má informace o tom, jaký bude další průběh? Děkuji za odpověď.
Odpověď: Korona virus bere lidským myslím jistotu, která ji udržuje v dualitě.
Žijte přítomností a ona se o sebe postará. 🙂
49) Jedna odpověď Marcelky na otázku, co si máme myslet o koronaviru:
„Lidská mysl si dlouho stěžovala na hektický způsob života, že nic nestíhá, tak se jí to teď splnilo. Přála si zpomalit tempo. Jenže to splněné přání opět není podle jejích představ. Jen žádná panika.
Jak virus přišel, tak zase odejde.“
50) Ahoj všem broučkům a beruškám,
co se probudili ze zimního spánku, nebo se probouzejí, či ještě někde ve skrýši skulinky spí a čekají na teplé sluneční paprsky.
Moc vás zdravíme z chaloupky a všechny mentálně objímáme, protože vše je stejně jen mentální.
Následující řádky jsou přirovnáním k situaci, ve které se nachází celá naše matička Země.
Každým rokem přichází jaro a s ním více světla a tepla. Louky se začínají zelenat, tu a tam lze zahlédnout motýla či včelku, hledající nektar. Je potěšením dívat se na rozkvetlé ovocné stromy, přinášející na podzim svou bohatou úrodu. Ne vždy však tomu tak je. Někdy se přihodí, že ze severu nebo východu začne proudit studený, mrazivý vzduch a spálí květy v sadu (ekonomická situace). Květy zhnědnou, opadnou a na podzim strom nemá, mimo listí, co nabídnout. Přesto všechno strom tím ovlivněný není. Nezabývá se příčinou, pocitem viny či selháním. Nepodléhá panice, ale ani letargii. Dál roste, na podzim svlékne svůj zelený šat a po odpočinku, kdy energie nešla do plodů, je znovu připraven na další období cyklu, který možná přinese bohatou úrodu.
Buďme i my v této době mrazivého koronaviru jako ty stromy. Možná mnoho květů namrzne a letošní úroda bude mizivá nebo dokonce nulová. Vězte však, že po každé zimě vždy přichází možnost jara a s ním možnost úrody.
Celé lidstvo tvoří celek. Celek jako takový je život sám a život je Princip. Princip života se tedy o sebe postará.
S láskou pro celý projevený svět
Marcelka a Romek